neděle 20. února 2011

O morální integritě, vyhrané sázce a skvělých kamarádech

Původně jsem měla k tomuhle příspěvku připravený těžce emocionální úvod, ale rozhodla jsem se být, pokud možno, věcná. Víte, jak jsem tuhle psala, že nejsem dítětem štěstěny? Není to tak docela pravda. Vždycky jsem měla štěstí na skvělé kamarády, kteří se mnou byli nejen když mi bylo veselo, ale i když mi bylo smutno. Nemusím jmenovat, oni dobře vědí.... DĚKUJU!

Jeden z mých kamarádů - Ondřej, se mě na konci roku rozhodl motivovat takovou malou sázkou, abych přestala dělat blbosti, spolehla se na svou morální integritu (hezké slovní spojení, že jo?) a vykročila vstříc světlým zítřkům. Vyhrát nebylo snadné, protože to ode mně vyžadovalo absolutní sebezapření, ale vydržela jsem, zítřky se opravdu zdají o něco světlejší a ještě jsem pumpla Ondřeje o večeři v našem oblíbeném Cafe de Paris, a to potěší celkem spolehlivě. Tady si můžete přečíst mojí vánoční recenzi na Cafe de Paris, popis sobotního večera následuje.

Dorazila jsem první, náš stůl byl připravený a pan vedoucí v super dobré náladě. Dostala jsem protekční Kir royal, zjistila, že ještě stále platí zimní menu a můžu si tedy dát přesně to, co jsem chtěla. Tedy:

Poloviční porci kachní polévky s masem a zeleninou. Tenhle kachní vývar je opravdu fantastický, silný s nezaměnitelnou kachní chutí. Ve vývaru jsou velké kousky masa a spousta zeleniny - mrkev, chřest, cukrový hrášek, pórek. Naštěstí se mi ho doma povedlo docela slušně okopírovat. Jen zeleninu jsem neměla tak akorát křupavou a vůbec mě nenapadlo tam dát chřest. Sice je mimo sezónu, ale opravdu mi v polévce chutnal.


Následovala nevynechatelná klasika, tedy Entrecôte „Cafe de Paris“, ke kterému patří malý salát s hořčičnou zálivkou, která umí být někdy opravdu štiplavá a hranolky. Když o tom tak přemýšlím, vlastně hranolky ani jinde nejím, tyhle mi chutnají moc. Maso z roštěnce si poslední dobou nechávám dělat medium rare, víc než medium spíše nedoporučuji. Omáčku k masu si můžete vybrat, ale já nikdy nevyzkoušela jinou než tajnou "Cafe de Paris" ze spousty bylinek a másla. Tohle jídlo mi prostě chutná, dokonce tak, že jsem ho snědla dřív, než jsem jsi vzpomněla na to, že ho pro vás musím vyfotit, takže foto jsem pak nenápadně/trapně pořizovala u vedlejšího stolu.

K pití samozřejmě červené víno, Ondřej dává přednost chilskému Merlotu Montes 2008, ale já vyhrála, takže se pil můj oblíbený argentinský Kaiken - Cabernet Sauvignon 2007.

Po jídle a pár skleničkách následovaly dezerty a tady si dovolím trošku zakafrat. Od jakživa (no popravdě, restaurace je otevřená necelé 4 roky, 1.4. budou mít výročí) si tu dávám čokoládový dort, který už prošel velkou řadou obměn. V současné době se podává s vrstvou bílé čokolády a chutná po pomerančích. Je dobrý, o to nic, ale ten úplně původní s tenkým sušenkovým korpusem, jinak čistě čokoládový, mi chutnal prostě víc a Ondřej se na tom se mnou shodnul. Hlasuji za návrat původní receptury!


Ondřej si dal ale hrušku pošírovanou ve víně se smetanovým karamelem a udělal dobře. Pokud na menu zůstane, jdu příště do hrušky. Karamelová omáčka byla lahodná, hruška akorát měkká/tvrdá a já jsem nepokrytě ujídala.


Jedinou opravdu vážnou výtku mám ke kávě. A nemyslete si, že jsem si jí nechala pro sebe :-). Pan vedoucí se mě sice snažil přesvědčit, že to není tak hrozné, ale když jsem se čertila, ukazovala fotky cappuccina, které mám v iphonu a posílala ho na kávové školení, tak slíbil že se polepší. Nezapomněla jsem ho také upozornit na Cuketkových 5 stupňů kavárenského pekla a tímto upozorňuji i vás, stojí to za přečtení . 

Původně jsme chtěli ještě pokračovat do Hemingway baru, který se teď stává mým oblíbeným podnikem na skleničku po večeři, ale nakonec jsme se zapovídali, rozseděli, dostali na ochutnání pár novinek a skleničku hruškovice Fassbind, po které se můžu utlouct a už jsme nikam nešli. Byl to bezva večer!

Milí kamarádi, važte si svých kamarádů a dejte jim občas najevo, že je máte rádi! To vám radí Kačka, amatérská psycholožka a vztahová poradkyně :-).

4 komentáře:

  1. Gratuluju k vyhrane sazce, protoze at uz slo o cokoliv, tak to zrejme stalo za to (premyslim, jak to zaonacit, aby me nekdo taky vzal do Cafe de Paris)... A ze kamaradi jsou nejvic? To je prece jasny :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Nevím, co poradit, tuhle sázku bych ti raději nepřála... leda, že bys vyhlásila nějakou ostrou makronkovou soutěž, to bys měla vítězství v kapse :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Já se do toho Café de Paris prostě někdy budu muset vypravit. I když to cappuccino na fotce je šílený, ten entrecote mě moc láká.

    OdpovědětVymazat
  4. Rozhodně to vyzkoušej, ale kávu v tvém případě spíše nedoporučuju, aby tě netrefil šlak :-)

    OdpovědětVymazat